E cvns

V době osamostatňování se, jsme postaveni před složité rozhodnutí, jak si zařídit bydlení. Jakmile nastoupíme do prvního zaměstnání, jsme tak trochu nuceni se postavit čelem k otázce bydlení, nejčastější možnosti jsou většinou tři. Můžeme zůstat bydlet u rodičů, najít si podnájem nebo koupit vlastní byt či dům. Na třetí možnost obvykle většina lidí nemá finanční prostředky, a pokud nemá finanční základ, tak nedosáhne ani na hypotéku, protože stoprocentní hypotéku už v dnešní době žádná banka neposkytuje. Nejčastěji tedy mladí lidé volí buďto možnost bydlení u rodičů nebo v podnájmu a přitom se snaží šetřit na koupi vlastního bydlení.

Zde ale vyvstává ta zásadní věc, kterou řeší lidé rozdílně. Ti, kteří zůstanou bydlet u rodičů, totiž platí minimální náklady na bydlení, a proto se snaží našetřit tolik finančních prostředků, aby jim pokryly celou sumu, kterou bude nový domov stát. Naopak lidé v podnájmu se snaží co nejrychleji našetřit tolik financí, kolik jim bude stačit, aby dosáhli na hypotéku a peníze za nájem tak co nejdřív ušetřili a platili si jimi raději splátky hypotéky. Nutno podotknout, že pak lidé z podnájmu kupodivu bydlí ve svém vysněném domově mnohem dříve, než lidé, kteří zůstanou bydlet rodičů. Navíc zde hraje svoji roli i fakt, že pokud už hypotéku splácíte, stavíte se k tomu tak, že na prvním místě je splátka hypotéky a co zbyde, z toho musíte nějak vyžít.

Naopak, pokud nad vámi není bič v podobě splátek hypotéky a následných možných exekucí, vydělané peníze více utrácíte za dovolené a věci pro sebe a na bydlení spoříte až ty peníze, které vám zbydou, čímž se samozřejmě sen o vlastním bydlení odsouvá zase o nějaký ten pátek dál. Proto není úplně marné se zamyslet, jestli nejít raději do hypotéky, než spořit u rodičů, protože váš vlastní domov vám pravděpodobně bude říkat pane o mnoho let dříve.